Elektrická jednotka řady 471

Elektrická jednotka řady 471 je také známá pod názvem City Elefant. To je ale pouze obchodní název pro stejnosměrnou elektrickou dvoupodlažní jednotku. Její přezdívkou je Ešus (3dílná hliníková souprava) nebo Ledovec (podle bílé barvy prototypu).

Vývoj jednotek řady 471 začal v roce 1992 (řadě 451 skončila životnost v letech 1979-83, byť se stále používají a řada 470 se nikdy nezačala vyrábět) v režii Moravskoslezké vagonky Studénka (MSV Studénka) a firmy AEG. Po privatizaci MSV tento podnik začal spolupracovat s firmou Škoda Dopravní technika (dnes Škoda Transportation).

Jednotky řady 471 mají stejné provozní určení jako jejich předchůdci 451 a 452, což je příměstská osobní doprava. Všechny soupravy jsou zatím depotovány v Praze a jezdí na tratích Praha – Pardubice, Praha – Kolín, Praha – Beroun a Praha – Roudnice nad Labem.

V základní sestavě je jednotka řady 471 tvořena třemi dvoupodlažními hliníkovými vozy (odtud přezdívka Ešus). Hnacím vozem řady 471, vloženým vozem řady 071 a řídícím vozem řady 971. V konstrukčním řešení a hlavních rozměrech jsou jednotlivé vozy shodné.

Celková přepravní kapacita této soupravy je 643 míst, z toho 310 míst je k sezení a 333 míst ke stání.

Trakční vůz řady 471 je půdorysně od předního čela uspořádán následovně. Stanoviště strojvedoucího, přední strojovna, přední nástupní prostor s WC, hlavní oddíl pro cestující, zadní nástupní prostor, zadní malý oddíl pro cestující a zadní strojovna.

Kabina strojvedoucího je přístupná pouze z přední strojovny, do níž vedou dveře na pravé bočnici a dveře z předního nástupního prostoru. Řídící pult je přibližně uprostřed kabiny. V přední strojovně jsou měniče, brzdový odporník, brzdič a klimatizace.

Nástupní prostory jsou přístupné dvoukřídlými předsuvnými dveřmi. Hlavní oddíl pro cestující je přístupný posuvnými dveřmi. Uspořádání sedaček je 2+2 proti sobě, některé jsou ale umístěny podélně vedle sebe. Ze zadního nástupního prostoru vedou kromě dveří do hlavního oddílu i schody do zvýšeného oddílu pro cestující s pěti sedadly. Odtud pak vedou schody do druhého patra a dveře do zalomené chodby vedoucí okolo strojovny k přechodovému můstku do dalšího vozu.

Vložený vůz je rozdělen na přední chodbičku s WC vedoucí k přechodu, přední zvýšený oddíl pro cestující, přední nástupní prostor, centrální oddíl pro cestující, zadní nástupní prostor, zadní zvýšený oddíl pro cestující a zadní chodbičku s WC vedoucí k přechodovému můstku. Druhé podlaží je zde přístupné z obou nástupních prostorů.

Skříně vozů mají lehkou samonosnou konstrukci z velkoplošných hliníkových profilů. Přední čela hnacího a řídícího vozu mají bezpečnostní dvojskla a jsou to skořepiny z kompozitních materiálů. Skříně vozů jsou každá dvěma čepy spojeny se dvěma dvounápravovými podvozky s dvojitým vypružením.

Podvozky jsou buď oba hnací (471) nebo běžné (071, 971). Dvojkolí jsou vedena ojničkami (471) nebo kyvnými rameny (071, 971). Skříně jsou uloženy na pneumatických pružinách sekundárního odpružení. Sekundární odpružení doplňují příčné a podélné hydraulické tlumiče. Primární odpružení zajišťují vinuté ocelové pružiny se svislými hydraulickými tlumiči.

Podvozky jsou také vybaveny podélnými tlumiči vrtivých pohybů. Trakční motory jsou uloženy na silentblocích v rámu podvozku a přes kloubové spojky pohánějí dvoustupňové nápravové převodovky.

Přední čela trakčního a řídícího vozu jsou vybavena automatickými spřáhly, které umožňují spojit až čtyři jednotky a vytvořit tak dvanácti vozovou soupravu. Na čelech vloženého vozu a na zadních čelech trakčního a řídícího vozu jsou instalována poloautomatická spřáhla.

Brzdový systém tvoří 4 typy brzd – ruční brzda, pneumatická brzda (samočinná tlaková brzda, přímočinná brzda, parkovací brzda a doplňková brzda), elektrodynamická brzda a elektromagnetická kolejnicová brzda.

Odběr proudu z troleje zajišťuje jediný polopantografový sběrač Škoda 3 LSP 40/S, který je umístěn ve snížené části střechy trakčního vozu. Trakční měnič se skládá z dvanácti IGBT tranzistorů. Trakční motory jsou střídavé třífázové asynchronní šestipólové stroje s vlastním chlazením zapojené do dvojité hvězdy a napájené napěťovými střídači.

Elektrodynamická brzda je primárně rekuperační, ale když vzroste vstupní napětí nad 3,6kV stává se odporovou. Regulaci výkonu EDB zajišťuje také měnič s prvky IGBT. Řízení je mikroprocesorové.