Nedávno jsem vyráběl novou voliéru pro andulky. Po nějakém čase pobytu ptactva uvnitř ní se ukázalo, že je potřeba drobné vylepšení, které popíšu v tomto článku.
Problém se ukázal v místě, kde byla upevněna krmítka a pítko. Jedna z andul nerada lítá a tak leze nahoru na bidýlko po pletivu voliéry. A nejraději lezla vždy mezi krmítky, která pak znečisťovala. Potvora. Navíc andulky mají ve zvyku dělat při krmení docela čurbes, kdy krmivo rozhazují kolem sebe, takže pod voliérou se vršila hromada odpadu…
Tak jsem se rozhodl celou tuto oblast „zasklít“, tím se zamezí lezení lenocha mezi krmítky a také se zamezí vyhazování odpadu ven. Samozřejmě jsem nemohl použít standardní sklo, protože do něj neumím udělat patřičné díry, ale použil jsem plexisklo, které jsem koupil v OBI. Je o rozměru 500 x 250 x 2 mm.
Sice jsem potřeboval šírku 560 mm, ale nakonec tento rozměr stačil, když jsem kolem něj vyrobil rámeček. Kdybych koupil větší plexi, tak to se zase špatně řeže (rádo praská a zalamuje se). Tak jsem z latí kolem plexiskla vyrobil rámeček tak, aby byla šířka 560 mm a výška je cca 320 mm. Na vrchní straně je ponechán rámeček širší, aby do něj šlo přisponkovat pletivo, vespod naopak užší, aby anduláci neměli vysoko krmítka…
Pro připevnění jsem použil vruty o síle 3 mm. Plexisklo je nutné předvrtat vrtákem o stejné síle, jako mají šrouby. Větší šrouby by opět způsobily praskliny plexiskla… Pak jsem vyřízl oválné otvory pro průchod krmítek a jejich upevnění, strhl z plexiskla ochrannou folii a bylo hotovo. Na voliéře jsem odstřihl spodní část pletiva ve středové přední části voliéry a rámeček s plexisklem jsem do vzniklého otvoru upevnil. Pak jsem k vrchní části rámečku přisponkoval pletivo, aby ptáci nezdrhli.
Nakonec jsem umístil pítko, dvě krmítka a také závěsnou misku na písek a bylo hotovo. Anduláci si na novou fíčuru ve své voliéře rychle zvykli. Díky tomuto řešení už nevyhazují krmivo ven z voliéry a stejně tak nešplhají po pletivu kolem krmítek, takže si krmení a pití nezasviní.
Přemýšlím ještě o tom, že bych zrušil venkovní voliéru a přestavěl ji na podvozek pro tuto vnitřní. Ta není moc těžká a navíc má takový rozměr, že projde dveřmi ze zimního umístění až ven, takže bych vždy se sousedem voliéru chytil a přesunul i s andulkami ven. Nemusel bych je vždy na jaře a na podzim složitě chytat (a tím je i stresovat). Na podvozku by pak šlo voliérou snadno pojíždět dle potřeby. Ještě uvidím, jak bude čas, mám totiž spoustu jiných úkolů.
Michal Šika - OK1MSI