Při zatloukání malých hřebíků je opatrnost na místě, protože klepnout se kladívkem do prstu je hodně jednoduché a zvládne to úplně každý. Proto mě napadl malý fígl, jak předejít nepříjemnému klepnutí do prstů. Na toto téma jsem tu už jednou psal, ale toto nové řešení je ještě o chloupek lepší. A zvládne to také úplně každý.
Stačí, když si vezmu elektrikářské kleště (měly by být součástí vybavení každé dílny) a jejich čelisti omotám gumičkou. Omotám je tak, aby je po roztažení gumička zase sama sevřela zpět. Klasické kombinačky nejsou příliš vhodné, protože mají o dost širší čelisti (takže nejsou použitelné pro menší hřebíčky) a také na nich není prostor pro namotání gumičky.
No a pak už jen do čelistí kleštiček vezmu hřebíček a můžu vesele přitloukat, aniž bych se zranil.
V tomto článku popíšu, jak správně připravit otvory pro vyřezávání závitů, tak aby vše bylo správně a výsledek byl funkční.
Když lepím k sobě dva kusy dřeva, která mají buď čep nebo na kolíky, při stažení spoje se mi lepidlo vytlačí ven a po zaschnutí se špatně odstraňuje.
Když chci spojit dvě latě nebo kusy dřeva pod nějakým úhlem (např. krycí lišty v rozích místnosti), musím nutně obě dřeva uříznout pod určitým úhlem. Díky tomu je spoj pak úhledný a případné kontury či ornamenty na sebe navazují (např. u obrazových rámů).
Při barvení čehokoliv je dobré barvu řádně před použitím promíchat.
Jelikož to letos nějak víc bolí, začal jsem při zatloukání malých hřebíků používat následující vychytávku.
V článku se nachází přehledná tabulka s doporučenými rychlostmi pro vrtání různými vrtáky do různých druhů materiálů.
Značení valivých ložisek může vypadat trochu jako věda, ale není to tak hrozné. I když na první pohled to nemusí být úplně jasné. Značení se skládá z kombinace čísel a také písmen.