Před pár lety jsem dostal od ježíška přívěsný vozík Vezeko. Je to kvalitně vyrobený přívěs (lepší než ty z hobby marketů), nicméně mu chyběl systém upínacích prvků, pro připevnění nákladu. Ale to je standardem u všech výrobců. Tak jsem koupil kotevní misky na podlahu vozíku a ještě jsem na sajtny použil starší oka ze starého vozíku…
Ke svému kompresoru Scheppach HC 53 dc jsem koupil také sadu příslušenství, jako je vzduchová ofukovací pistole, pískovací pistole, stříkací pistole na barvu, pistole s manometrem pro huštění pneumatik a tak podobně. Ofukovací pistole se mi tu sešly nakonec dvě a tak jsem si jednu upravil, aby u ní šly měnit koncovky a nástavce.
Začátkem léta jsem si koupil jednoduchý soustruh na dřevo Parkside. Aby se mi soustruh lépe používal provedl jsem na něm několik úprav. Jako první jsem si vyrobil stolek, na kterém je soustuh připevněný a díky němuž jej lze upevnit na místo a jako druhý počin jsem místo napájecího kabelu přimontoval zásuvku pro připojení vyměnitelného napájecího kabelu.
Před nedávnem jsem se tu rozplýval nad nově zakoupenou pokosovou pilou Metabo. Pila je vzhledem k její ceně naprosto výborná, jen mi vadila absence softstartu a gumového napájecího kabelu.
Obojí jsem se rozhodl napravit drobnou úpravou.
Loni jsem si koupil elektrickou lupínkovou pilu Scheppach. Je to výborný pomocník pro vyřezávání různých tvarů z překližky a slabého dřeva a ani člověk nepotřebuje laserový cnc přístroj (jen to není automatické). Jelikož pilka byla obdařena PVC kabely, které z duše nesnáším, rozhodl jsem se je vyměnit za gumové a navíc pilku připevnit na podstavec, aby bylo možné ji snadno přemís’tovat a upevnit k pracovní desce.
Jak jistě ví všichni, kdo můj zápisník sledují, mám Ford C-Max první generace po faceliftu. A je to výborné auto, které mi doufám ještě několik let vydrží. Nicméně originální osvětlení zavazadlového prostoru – lidově řečeného kufru – bylo poněkud slabé.
Při lakování nebo barvení výrobku (nejen dřevěného) se může stát, že se lakovaný výrobek přilepí k podkladu, na které stojí. Pomůcka, nebo chcete-li přípravek, který popíšu v následujícím článku nám může pomoci a přitom je velmi jednoduchý…
Je to jednoduché. Z odpadového dřeva si uřízneme několik stejných trojúhelníků. Závisí na velikosti lakovaného výrobku, ale minimální množství budou 4 ks. Ideální je do nich provrtat v jejich středu otvor, kterým provlékneme dřevěnou kulatou tyčku. Ta nám zajistí větší stabilitu.
No a pak jen na trojúhelníky položíme lakovaný (barvený) výrobek a můžeme začít s povrchovou úpravou.
Na pracovní desku ještě můžeme položit papír, aby nám ji případné kapky laku či barvy neznečistily.
Každopádně se jedná o velmi jednoduchý přípravek. Trojúhelníků si může každý nařezat libovolné množství. Rozhodně se už nestane, že by se výrobek přilepil ke svému podkladu, na kterém je položený. Nestane se také, že by se štětcem zachytily případné nečistoty z podkladu, kterých se pak těžko zbavujeme, když se přenesou na barvený výrobek.
U stojanové vrtačky jsem neustále hledal klíček k utahování a povolování sklíčidla. Napadlo mě takové malé vylepšení této vrtačky. V Číně jsem si koupil několik svinovacích lanek. Jsou to taková lanka, která jdou připnout k opasku a lze na ně upevnit různé věci (třeba vstupní kartu nebo klíče).
Klíček od sklíčidla měl v sobě vyvrtanou dírku, tou jsem provlékl kroužek od svinovacího lanka a celé to připevnil na stojan vrtačky – viz obrázky.
Musím se pochválit, celé to funguje naprosto perfektně. Klíček ke sklíčidlu nemusím odteď nikde po čertech hledat, je vždy na svém místě. U sloupové stolní vrtačky to také takto udělám.
I když nejsem pumpičkář, na kole občas jezdím a manželka také. Řešil jsem, kam naše jízdní kola uložím, protože pořád někde překážela. Nakonec jsem se inspiroval jedním nápadem z internetu a vyrobil jsem si věšáky pro uložení jízdních kol. Částečně i z odpadového materiálu.
Při zatloukání malých hřebíků je opatrnost na místě, protože klepnout se kladívkem do prstu je hodně jednoduché a zvládne to úplně každý. Proto mě napadl malý fígl, jak předejít nepříjemnému klepnutí do prstů. Na toto téma jsem tu už jednou psal, ale toto nové řešení je ještě o chloupek lepší. A zvládne to také úplně každý.
Stačí, když si vezmu elektrikářské kleště (měly by být součástí vybavení každé dílny) a jejich čelisti omotám gumičkou. Omotám je tak, aby je po roztažení gumička zase sama sevřela zpět. Klasické kombinačky nejsou příliš vhodné, protože mají o dost širší čelisti (takže nejsou použitelné pro menší hřebíčky) a také na nich není prostor pro namotání gumičky.
No a pak už jen do čelistí kleštiček vezmu hřebíček a můžu vesele přitloukat, aniž bych se zranil.
Pro snažší řezání trubek mě napadla následující pomůcka.
Vzal jsem plastový kyblík a na jeho protilehlých stranách vyřízl dva žlábky. Do nich pak vložím trubku, kterou chci uříznout. Trubka se pak při řezání neposunuje, takže je snažší ji uříznout.
Pomůcku je možné použít při řezání jak plastových trubek, tak i těch kovových.
Před nějakým časem jsem tu montoval stojan na vrtačku. Po umístění vrtačky mě napadlo pár vylepšení, které jsem následně aplikoval.
A proto vznikl tento článek, kde je vše popíšu.
V dnešním článku ukážu jednoduchou úpravu tužky, kterou jsem si zajistil, že tužku stále někde nehledám, ale mám ji stále po ruce.
Stačí k tomu tužka z Ikea a dřevěný kolíček na prádlo.