Po výrobě napájecího zdroje pro akuvrtačku jsem byl nucen rozvést napájecí napětí =18V po dílně. Tak abych nemusel tahat k vrtačce 5 metrový kabel, který by mi ve finále všude překážel. Proto jsem vyrobil a zapojil několik zásuvek XLR 3pin (konkrétně 3) a umístil je různě po dílně, aby byly dobře dostupné.
Ze skříně zdroje jsem udělal nový prostup pro napájecí dvoulinku a tou jsem rozvedl napětí k jednotlivým zásuvkám. Jednu zásuvku jsem umístil vedle ponku, další dvě na strop ve středové ose dílny, odkud budou dobře dostupné do všech koutů.
Pro umístění panelových zásuvek jsem použil bílé nízké lištové krabičky s víčkem, které koupíte za pár korun. Původně zamýšlené MIC16 zásuvky měly menší montážní výšku, proto stačila nízká krabička. Po výměně za XLR3 (samice) jsem musel krabičky nastavit. Tedy použít druhou krabičku jako distanční rámeček, což ale nemá na funkci ani estetiku vliv. Doprostřed víček jsem vyvrtal otvory o průměru 20 mm, vybrousil zářezy pro montážní výstupky a zásuvky pevně přišrouboval. Před tím jsem připájel vodiče.
Pak jsem už jen vše propojil (spojení s přívodem zajistila WAGO svorka s páčkou), vložil distanční krabičku s vyříznutým otvorem a vše důkladně prošrouboval. Nakonec jsem zásuvky opatřil nálepkou =18V, odkazující na to, že je zde stejnosměrné napětí 18V.
Dobře že jsem zásuvky MIC16 M (samce) vyměnil za XLR3 F (samice). Jednak nejsou odhalené kolíky zásuvky pod napětím (idkyž nízkým), druhak nedojde k záměně s konektorem na napájecím kabelu 230V pro ruční elektrické přístroje. Kdy by mohl někdo omylem připojit do zásuvky síťové napětí a zbůsobit si úraz nebo zničení zdroje.
Systém mi už nějakou dobu funguje a zdá se být vše funkční. Akuvrtačka vrtá a šroubuje jak mourovatá.
Michal Šika - Kutilův zápisník