Kvůli úspoře místa v dětském pokoji jsem při rekonstrukci domu využil část půdy se šikmým stropem, který se nachází vedle pokoje, pro vytvoření šatny.
Díky tomu kluci nemusí mít ve svém království nevzhledné šatní skříně, které navíc zabírají dost prostoru.
Kompost a kompostér jsme zdědili po původních majitelích našeho domu. Nastal čas na jeho přesun a úpravu.
Nevyhovoval jak svým umístěním, tak použitím divných materiálů.
Poté co jsem postavil plot rozdělující pozemek na část před garáží, kam mohou psi, a část se vstupem do domu, kam psi mohou jen na povolení a pod dohledem, bylo nutné ještě vyrobit branku.
Tu jsem vyrobil také ze stejného materiálu jako celý plot.
Na tento tip jsem narazil při procházení různých kutilských webových stránek ve světě a hned se mi zalíbil. Jedná se o naprosto pevné spojení dvou vodičů odolné proti otřesům.
Obrázek to znázorňuje velice hezky a netřeba dalších slov.
Při vrtání dřeva stolní či sloupovou vrtačkou je dobré vzniklé piliny odsávat, aby zbytečně nepřekážely a nemuseli jsme je ručně odmetat. Což je pracné a zdlouhavé.
Nějaké stabilní odsávání je poměrně složité, proto přináším jednoduchý nápad, jak to vyřešit.
Jelikož to letos nějak víc bolí, začal jsem při zatloukání malých hřebíků používat následující vychytávku.
Stačí vložit hřebíček mezi zuby hřebenu. A jakmile hřebík ve dřevě už drží, hřeben dám pryč.
Teď mi už nehrozí, že bych se praštil kladivem do prstu, když nechci 🙂
Po namočení štětce v barvě jsem ho dříve otíral o hranu otvoru plechovky. Tím se tento otvor olepil barvou a pak po zavření pořádně netěsnil, popřípadě byl problém plechovku znovu otevřít.
Zamezil jsem tomu tak, že jsem na plechovku navléknul gumičku – viz obrázek.
O tuto gumičku pak z namočeného štětce otřu přebytečnou barvu.
Díky tomu mám na štětci jen takové množství barvy, které se na něm udrží a nikde nekape. Po dobarvení gumičku sundám a buď z ní hadrem barvu otřu nebo nechám jen tak zaschnout. Gumičku používám víckrát, vždy při novém barvení ale přes otvor plechovky přetáhnu čistou část gumičky. To aby se barvy nemíchaly a do plechovky nepadala odloupnutá zaschlá barva z gumičky.
Moje dílna není příliš velká a tak jsem se potýkal s problémy s uskladněním dřevěného materiálu, jako jsou prkna a latě. Když byly latě a prkna delší než 230 cm, tak už se nedaly opřít o zeď a celkem mi překážely.
Tak jsem si vyrobil jednoduché konzole, na které mohu dlouhý materiál uložit a nepřekáží mi.
Před nějakým časem jsem tu publikoval radu, jak zabránit rozpojení kabelů dvou prodlužovaček. Stačilo udělat uzel a kabely zůstanou spojené, idkyž je popotahujeme např. po zahradě.
Teď mě napadly ještě dvě další možnosti, jak docílím toho samého.
Na prvním obrázku jsem použil karabinu (ne příliš velikou), kterou navléknu takto na spojené kabely.
Na druhém obrázku jsem použil kousek PVC (nebo UHT) trubky, kterou oba kabely provléknu a pak je spojím.
Obě možnosti jsou o trochu rychlejší než dříve publikovaný uzel, ale zase vyžadují určitou přípravu. Buď musím mít kus trubky, kterou bych použil nebo karabinku.
Takže nechám na uvážení každého čtenáře, který způsob mu bude vyhovovat více.
Před nedávnem jsem si pořídil zarážky pro snadné nastavení hloubky vrtání. Jedná se o kovové kroužky, které se navléknou na daný vrták (mají různé průměry) a šroubkem se přitáhnou v požadované vzdálenosti od špičky vrtáku.
Nebavilo mě ale pořád manipulovat s metrem, abych nastavil potřebnou hloubku.
Proto jsem si vyrobil přípravek, s jehož pomocí snadno hloubku vrtání nastavím.
Je to vlastně dřevěný špalík, do nějž vyvrtám díry potřebné hloubky a označím si je – viz obrázek. Stačí pak jen, abych zasunul vrták do příslušného otvoru, navlékl na něj zarážecí kroužek na doraz až k přípravku a pak jej šroubkem utáhnul.
Je to snadné a nemusím se bát, že se mi zarážka při utahování někam posune. Hloubky referenčních otvorů samozřejmě může každý navrtat dle svých potřeb.
Jednoduchý nápad pro nanesení lepidla přesně podél kraje lepeného dřeva.
Stačí na hrdlo nádoby s lepidlem připevnit pomocí pásky kousek dřevěné laťky nebo docela postačí špejle – viz obrázek (po kliknutí lze zvětšit).
Dřívko musí přečnívat konec hrdla nádoby, jinak by nešlo použít jako zarážka.
Lepidlo pak bez potíží nanesu v přesné vzdálenosti od okraje lepeného prkna nebo latě. A když lepidla nenanesu příliš, nemusím ani po stažení lepených dřev k sobě otírat velké zbytky lepidla, které bude vytlačeno.
Jednoduchý nápad, ale ušetří docela dost námahy.
V článku se nachází přehledná tabulka s doporučenými rychlostmi pro vrtání různými vrtáky do různých druhů materiálů.
V článku je tabulka s doporučenými rychlostmi jednotlivých typů vrtáků v určitých materiálech a pak také fotogalerie s jednotlivými typy vrtáků.
Dvoutaktní benzínové motory, jsou specifické tím, že benzín pro ně musí být smíchán s olejem, aby nedošlo k zadření pístu. Různé dvoutaktní motory vyžadují různý poměr mixu benzínu s olejem.
V článku popíšu jaký olej použít, jaké poměry jsou nejběžnější a také je zde tabulka pro snadný výpočet množství oleje.
Při lepení do úhlu mi ve vnitřním rohu spoje může zaschnout přebytečné lepidlo, které je vytlačeno po stažení lepených částí k sobě.
Když jej otřu hadrem, vždy tam v růžku ještě část lepidla zbude. Co s tím?
Pro odstranění jsem použil nápojové plastové brčko – viz obrázek.
Jím lze lepidlo docela dobře odstranit. Pro zvýšení odstraňovacího efektu jsem brčko zmáčknul tak, aby vznikla ostrá hrana, která dobře zapadne do rohového spoje.
Když je ale lepidla příliš, efekt jeho odstranění není nic moc. Proto je potřeba si při nanášení lepidla dávat pozor, aby ho nebylo zbytečně hodně.
Značení valivých ložisek může vypadat trochu jako věda, ale není to tak hrozné. I když na první pohled to nemusí být úplně jasné. Značení se skládá z kombinace čísel a také písmen.
V článku si popíšeme, jak takové značení vypadá.