Abych si nechtěně neztupil list rámových pil, tak je zakrývám jednoduchým krytem. Jedná se o kartonovou trubku, která slouží jako střed pro namotání např. papírových utěrek.
Kartonový válec po jedné straně rozříznu, aby šel na list nasadit. Po navlečení mi vytvoří jednoduchý a velmi levný kryt listu.
Také je možné použít kus zahradní hadice, která poslouží úplně stejně, jen je o něco odolnější.
Při zatloukání malých hřebíků je opatrnost na místě, protože klepnout se kladívkem do prstu je hodně jednoduché a zvládne to úplně každý. Proto mě napadl malý fígl, jak předejít nepříjemnému klepnutí do prstů. Na toto téma jsem tu už jednou psal, ale toto nové řešení je ještě o chloupek lepší. A zvládne to také úplně každý.
Stačí, když si vezmu elektrikářské kleště (měly by být součástí vybavení každé dílny) a jejich čelisti omotám gumičkou. Omotám je tak, aby je po roztažení gumička zase sama sevřela zpět. Klasické kombinačky nejsou příliš vhodné, protože mají o dost širší čelisti (takže nejsou použitelné pro menší hřebíčky) a také na nich není prostor pro namotání gumičky.
No a pak už jen do čelistí kleštiček vezmu hřebíček a můžu vesele přitloukat, aniž bych se zranil.
Pro snažší řezání trubek mě napadla následující pomůcka.
Vzal jsem plastový kyblík a na jeho protilehlých stranách vyřízl dva žlábky. Do nich pak vložím trubku, kterou chci uříznout. Trubka se pak při řezání neposunuje, takže je snažší ji uříznout.
Pomůcku je možné použít při řezání jak plastových trubek, tak i těch kovových.
V tomto článku popíšu, jak správně připravit otvory pro vyřezávání závitů, tak aby vše bylo správně a výsledek byl funkční.
Není to žádná věda, ale je třeba dodržet určité postupy a pravidla, aby bylo řezání závitů co nejsnažší a aby závity k něčemu byly.
Když lepím k sobě dva kusy dřeva, která mají buď čep nebo na kolíky, při stažení spoje se mi lepidlo vytlačí ven a po zaschnutí se špatně odstraňuje.
Následující tip pomůže k čistému lepení.
Když chci spojit dvě latě nebo kusy dřeva pod nějakým úhlem (např. krycí lišty v rozích místnosti), musím nutně obě dřeva uříznout pod určitým úhlem. Díky tomu je spoj pak úhledný a případné kontury či ornamenty na sebe navazují (např. u obrazových rámů).
Když se rozbije svinovací metr, třeba se mu strhne pero, většinou ho každý vyhodí.
Je to ale škoda, protože pásmo metru lze ještě dále využít. Např. na různě dlouhá měřítka, která v dílně využije každý.
Každý elektrický přístroj používaný u nás musí mít ochranu, aby nedošlo ke zranění uživatelů elektřinou.
Ochrana elektrických zařízení se dělí do několika tříd.
Při barvení čehokoliv je dobré barvu řádně před použitím promíchat.
Můžeme to udělat protřepáním, ale lepší varianta je, když si zhotovíme z kousku drátu přípravek na promíchání.
Nejen na začátku sezony, ale i v jejím průběhu, je třeba čas od času nabrousit nůž sekačky. Občas se mi stává (a nejen mě), že během sekání přejedu nějakou krtinu, trefím kamen nebo kus betonu atp.
Ale i bez těchto karambolů se nůž sekačky po nějaké době ztupí a proto je třeba jej pravidelně brousit.
Při vrtání dřeva stolní či sloupovou vrtačkou je dobré vzniklé piliny odsávat, aby zbytečně nepřekážely a nemuseli jsme je ručně odmetat. Což je pracné a zdlouhavé.
Nějaké stabilní odsávání je poměrně složité, proto přináším jednoduchý nápad, jak to vyřešit.
Jelikož to letos nějak víc bolí, začal jsem při zatloukání malých hřebíků používat následující vychytávku.
Stačí vložit hřebíček mezi zuby hřebenu. A jakmile hřebík ve dřevě už drží, hřeben dám pryč.
Teď mi už nehrozí, že bych se praštil kladivem do prstu, když nechci 🙂
Po namočení štětce v barvě jsem ho dříve otíral o hranu otvoru plechovky. Tím se tento otvor olepil barvou a pak po zavření pořádně netěsnil, popřípadě byl problém plechovku znovu otevřít.
Zamezil jsem tomu tak, že jsem na plechovku navléknul gumičku – viz obrázek.
O tuto gumičku pak z namočeného štětce otřu přebytečnou barvu.
Díky tomu mám na štětci jen takové množství barvy, které se na něm udrží a nikde nekape. Po dobarvení gumičku sundám a buď z ní hadrem barvu otřu nebo nechám jen tak zaschnout. Gumičku používám víckrát, vždy při novém barvení ale přes otvor plechovky přetáhnu čistou část gumičky. To aby se barvy nemíchaly a do plechovky nepadala odloupnutá zaschlá barva z gumičky.
Před nějakým časem jsem tu publikoval radu, jak zabránit rozpojení kabelů dvou prodlužovaček. Stačilo udělat uzel a kabely zůstanou spojené, idkyž je popotahujeme např. po zahradě.
Teď mě napadly ještě dvě další možnosti, jak docílím toho samého.
Na prvním obrázku jsem použil karabinu (ne příliš velikou), kterou navléknu takto na spojené kabely.
Na druhém obrázku jsem použil kousek PVC (nebo UHT) trubky, kterou oba kabely provléknu a pak je spojím.
Obě možnosti jsou o trochu rychlejší než dříve publikovaný uzel, ale zase vyžadují určitou přípravu. Buď musím mít kus trubky, kterou bych použil nebo karabinku.
Takže nechám na uvážení každého čtenáře, který způsob mu bude vyhovovat více.
Před nedávnem jsem si pořídil zarážky pro snadné nastavení hloubky vrtání. Jedná se o kovové kroužky, které se navléknou na daný vrták (mají různé průměry) a šroubkem se přitáhnou v požadované vzdálenosti od špičky vrtáku.
Nebavilo mě ale pořád manipulovat s metrem, abych nastavil potřebnou hloubku.
Proto jsem si vyrobil přípravek, s jehož pomocí snadno hloubku vrtání nastavím.
Je to vlastně dřevěný špalík, do nějž vyvrtám díry potřebné hloubky a označím si je – viz obrázek. Stačí pak jen, abych zasunul vrták do příslušného otvoru, navlékl na něj zarážecí kroužek na doraz až k přípravku a pak jej šroubkem utáhnul.
Je to snadné a nemusím se bát, že se mi zarážka při utahování někam posune. Hloubky referenčních otvorů samozřejmě může každý navrtat dle svých potřeb.